Venku začíná být takový mráz, že to až pěkné není a tak se tedy pan Drápek radši pěkně zabárikáduje u teplého sporáku a vyhřáté trouby. A čem to tedy dnes bude?
To, co se Vám chystám nyní předvést, spatřilo světlo světa poprvé teprve dnes. Cestou domu jsem jen bezmyšlenkovitě nakoupil cuketu a papriku a doma dumal nad ledničkou na téma "co bude dnes k obědu". Můj pohled padl na kostku tofu a můj mozek zabloudil směrem ke spižírně, kde se na mě směje má drahá bio dlouhozrnná rýže, kterou mohou doporučit všem a ke všemu. Nicméně zpátky do mé šílené hlavy, kde se již začal rodit hotový produkt mého snažení. Začal jsem snít o rozpáleném grilu, olivovém oleji, zvuku praskající cukety a úžasně červeňoučké papriky. Navíc ještě ta famózní záležitost všeobecně známá jako "grilované tofu". Vskutku, netahám nikoho za nos! I když je pro většinu lidí tofu naprosto nepoživatelné, tak tato úprava ubije všechny argumenty odpůrců tohoto sójového rošťáka. Tofu totiž při grilování (nebo smažení) chytne famozní-mňamózní hnědou kůrčičku, která křupe jako čerstvě upečené pečivo. A proto jsem se rozhodl o uvaření "pravého" risotta (víno nebylo doma a na cibuli jsem neměl chuť, tak mi to odpusťte :-) do kterého následně nahážu můj grilovaný výtvor. Dneska to bude bez gramáže, dělal jsem to jen pro sebe, takže celkové počty surovin jsou malé, ale u tohoto jídla není problém odhadnout, co chybí a co přebývá. :-) Uvážeme si zástěru a vytáhneme si toto:
- rýži (jak už jsem říkal, používám neloupanou, dlouhozrnnou, vaří se sice dost dlouho ale je to chuťové blaho)
- cuketu
- papriku
- tofu (používám skoro vždy česnekové, je mnohem chutnější než natural, doporučuji)
- olivový olej
- kostku zeleninového bujónu
- sůl, pepř, sušenou bazalku
Tak tedy začneme tím, že si vytvoříme z vody a bujonu vývar. Nalejeme si do hrnce olivový olej, přihodíme rýži a pár minut "smažíme". Následně přilijeme vývar (aby ho bylo cca 1 cm nad rýží), stáhneme plamen a necháváme probublávat.
Mezitím si nakrájíme na kostičky tofu, cuketu i papriku posypeme sušenou bazalkou, popepříme, posolíme a hurá s tím do trouby. Zapneme si gril, teplota cca 200 stupňů. Neustále kontrolujeme rýži, přiléváme vývar, který se odpařil. Neloupaná rýže se vaří cca 50 minut, takže se obrňte trpělivostí. Zeleninu občas promícháme.
Až se nám pěkně smrskne a tofu bude pokryté krásnou hnědou skořápkou, můžeme vypnout. Až shledáme rýži dostatečně měkkou, přidáme zeleninu, prohřejeme a případně dosolíme či opepříme. A pak už hurá na talíř! I když se to nemusí na první pohled zdát, tahle kombinace je fantastická. Měkoučká šťavnatá cuketka se skvěle doplňuje s paprikou a tofu tomu úplně dodá korunu. Zkuste sami a uvidíte. :-)Ještě taková drobnost ohledně rýže, pokud ji propláchnete, bude po uvaření taková jemná, neslepená. Pokud nepropláchnete, zůstane tam více škrobu, rýže bude slepenější, hustší ale taky bude mít výraznější a lepší chuť. Do tohoto pokrmu bych se ale přikláněl spíš k první variantě. Ale zkuste si tuhle rýži někdy uvařit jen tak, bez proplachu, s cibulkou, máslem a věřte, že již nebude potřeba další přílohy. :-)
Pani Drapková | 7. ledna 2009 v 15:30 | 
Zde hledá
jooo... čerstvě uvařená rýžička (nejlépe od maminky) - jen tak, malinko osolená, bez cibulky i oleje - ale ještě horká je prostě geniální! Nemůžu si pomoct, ale v dnešní době, kdy je všechno mega osolené, okořeněné, chuťově výtazné za pomocí glutamátů... se takové prosté a jednoduché stává čímsi výjimečným, na čem už si málokdo pochutná...
Grilované tofu vyzkouším, na syrovo mi chutná jen uzené, ale přírodní dávám místo masa do "boloňských" špaget :-)